Sobec
sobec
Přiznávám se, já to byla,
já jsem Tě dnes opustila.
Po mém činu se setmělo,
ale tohle důvod mělo,
já si lásku zasloužila!
Jsi sobec, to však musíš vědět,
mně nedovolíš na Tě hledět,
i když jsem to jediné,
co máš, co je fakt Tvé,
teď nechci už Tě ani vidět!
Jsi sobec, tak proč na mě mluvíš,
proč mi, Honzo, nedovolíš,
abych se zas radovala,
svoje city uschovala,
mučíš mě tím a to víš!
Odejdi pryč, vždyť Tě prosím,
ani vědět už nemusím,
proč mě mučit budeš dál,
i když Mer je opodál,
tak táhni, ať už smrt okusím...
(L. G. Macháčková * 23.11.2007)